Moje záruční doba se začíná podobat jogurtu
Pátek v 8:29 | DareDareDevil
Je to tak... V mém případě je totiž jedno, jestli je kluk mladej, starší, hezkej, ošklivej, divnej, normální... Já se totiž začínám podobat mléčným výrobkům...
PA mi řekl, že jsem úžasná, skvělá, krásná, chytrá, sexy a všechno, ALE... tady je taková ta část pro bicí... Ale neni zamilovanej a já za to nemůžu...
Bla bla bla, kecy prdy kuličky.
No, jestli to tak půjde dál, můžu si rovnou založit chovnou stanici pro psi...
PA mi řekl, že jsem úžasná, skvělá, krásná, chytrá, sexy a všechno, ALE... tady je taková ta část pro bicí... Ale neni zamilovanej a já za to nemůžu...
Bla bla bla, kecy prdy kuličky.
No, jestli to tak půjde dál, můžu si rovnou založit chovnou stanici pro psi...
Činohra je pro... inťoše :-)
12. května 2012 v 16:44 | DareDareDevil
Byla jsem včera v činoherním klubu. Prostě proto. Na inscenaci Zlatý drak.
Bylo nás tam 5 a půl a musím zkonstatovat, že ač jsem celkem kulturně "vzdělaná" pořád prostě nejsem dost divná :-D Měla to být hororově laděná hra... Říkám si uuu na to moc nejsem, ale budiž.
A už vim, na co nejsem, nejsem na takové ty alternativní hry psané podivíny pro jiné podivíny. Mám ráda klasiku. Ještě štěstí, že to trvalo pouhých 45min.
Pak jsme seděli v činoherním baru a smým doprovedem jsme se to snažili nějak rozebrat. Moc nám to nešlo... :-/ :-D
Ale vedle nás seděli přesně ONI - ti, kteří v tom spatřovali jistá znamení čehosi, která my, obyčejní smrtelnící nemůžeme vidět. A ty jemné nuance jasného, které nemůžeme cítit.
Pobavilo mne to, víc než celá inscenace. Oni tim žili a pili své drinky. A mě to dávalo pocit, že přeci jen, jsou po republice taková místa. Mě je tam dobře, i když nejsem dost divná :-)
Bylo nás tam 5 a půl a musím zkonstatovat, že ač jsem celkem kulturně "vzdělaná" pořád prostě nejsem dost divná :-D Měla to být hororově laděná hra... Říkám si uuu na to moc nejsem, ale budiž.
A už vim, na co nejsem, nejsem na takové ty alternativní hry psané podivíny pro jiné podivíny. Mám ráda klasiku. Ještě štěstí, že to trvalo pouhých 45min.
Pak jsme seděli v činoherním baru a smým doprovedem jsme se to snažili nějak rozebrat. Moc nám to nešlo... :-/ :-D
Ale vedle nás seděli přesně ONI - ti, kteří v tom spatřovali jistá znamení čehosi, která my, obyčejní smrtelnící nemůžeme vidět. A ty jemné nuance jasného, které nemůžeme cítit.
Pobavilo mne to, víc než celá inscenace. Oni tim žili a pili své drinky. A mě to dávalo pocit, že přeci jen, jsou po republice taková místa. Mě je tam dobře, i když nejsem dost divná :-)
Někdo je narušenej, ale kdo?
10. května 2012 v 20:50 | DareDareDevil
Už je to tady zas, čekám na zasranou smsku a snažím se uklidňovat tím, že moc pracuje a že je přece jinej, než ti ostatní, sám mi to vysvětlil.
Tak kdo je tady narušenej? Já, že chci aby mi aspoň 1x za ten posranej den napsal, ať už je to kdokoliv, nebo on, že prostě ze dne na den nemá čas na minutu vzít do ruky telefon a napsat.
Říkám, že ONI s tím svým zbabělstvím... Nevím, no, provedla jsem jen to, že jsem se zase zbláznila jako první... A taky, že nejsem mrcha... Ale on by měl být hodnej kluk...
P.S. Byla jsem včera na opeře - možná, že kdyby byl život jako opera, bylo by to mnohem jednodušší. Ale pořád platí, že se za PA chci vdát ;-) Já už totiž nemam sílu se hroutit :-)
Tak kdo je tady narušenej? Já, že chci aby mi aspoň 1x za ten posranej den napsal, ať už je to kdokoliv, nebo on, že prostě ze dne na den nemá čas na minutu vzít do ruky telefon a napsat.
Říkám, že ONI s tím svým zbabělstvím... Nevím, no, provedla jsem jen to, že jsem se zase zbláznila jako první... A taky, že nejsem mrcha... Ale on by měl být hodnej kluk...
P.S. Byla jsem včera na opeře - možná, že kdyby byl život jako opera, bylo by to mnohem jednodušší. Ale pořád platí, že se za PA chci vdát ;-) Já už totiž nemam sílu se hroutit :-)
Kožíškovej semafor.
9. května 2012 v 10:34 | DareDareDevil
"To vymysleli kluci, aby Dan věděl, že si má jít lehnout vedle."
Pobavilo mě to. Mám vlastní značku, aby kluci věděli, že tam jsem. Někdy mám pocit, že jim je přes dvacet a já jsem základkou povinná. Skutečnost je ovšem jiná...
To si uvědomim hlavně, když jsme na tu chvilku, kterou si utrhne, spolu a zvoní mu telefon. "Ne ta příčka půjde dostavět. Ano takhle je to v plánu. Stáhnu si ten program a udělám to."
On je pan Někdo a já jsem lačná po těch pár minutkách, které mi dokaže jednou za týden věnovat. Zjevně nikdy není všechno perfektní.
Sedím tu a cítím ze svého trička jeho parfém. Někdy mám veděle něja pocit, že, jak říká Carry Bradshaw v jednom z prvních dílů Sexu ve městě,: "Jsem v místnosti plné Chanelu navoněná Pačuli."
Říká mi že můžu být, čím chci, když si to budu přát, ale to já jsem veděla. Moc dobře, do té doby, než mi zamotal hlavu.
Jako by nestačilo to všechno okolo...
Nejhorší na tom je, že nemá chybu, touhle dobou všichni ostatní nějakou mají, on ne. Je hodnej - doopravdy, je s ním zábava, je hezkej, je sexy, nemá žádný připomínky k mému tetování, piercingu, oblekání... Je inteligentní, má super koníčky, má styl, má vkus, má mě... Nevidím ve mě pro něj žádnou výhru...
Jediný, co mu můžu nabídnout je přátelství. Protože nic víc nemám... Jsem víc liškou než kdy jindy.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ddCsOTWz7gI#!
Pobavilo mě to. Mám vlastní značku, aby kluci věděli, že tam jsem. Někdy mám pocit, že jim je přes dvacet a já jsem základkou povinná. Skutečnost je ovšem jiná...
To si uvědomim hlavně, když jsme na tu chvilku, kterou si utrhne, spolu a zvoní mu telefon. "Ne ta příčka půjde dostavět. Ano takhle je to v plánu. Stáhnu si ten program a udělám to."
On je pan Někdo a já jsem lačná po těch pár minutkách, které mi dokaže jednou za týden věnovat. Zjevně nikdy není všechno perfektní.
Sedím tu a cítím ze svého trička jeho parfém. Někdy mám veděle něja pocit, že, jak říká Carry Bradshaw v jednom z prvních dílů Sexu ve městě,: "Jsem v místnosti plné Chanelu navoněná Pačuli."
Říká mi že můžu být, čím chci, když si to budu přát, ale to já jsem veděla. Moc dobře, do té doby, než mi zamotal hlavu.
Jako by nestačilo to všechno okolo...
Nejhorší na tom je, že nemá chybu, touhle dobou všichni ostatní nějakou mají, on ne. Je hodnej - doopravdy, je s ním zábava, je hezkej, je sexy, nemá žádný připomínky k mému tetování, piercingu, oblekání... Je inteligentní, má super koníčky, má styl, má vkus, má mě... Nevidím ve mě pro něj žádnou výhru...
Jediný, co mu můžu nabídnout je přátelství. Protože nic víc nemám... Jsem víc liškou než kdy jindy.
Všechno vyhoď, poněvadž JSOU NOVÝ ŠETRNÝ HADRY!
5. května 2012 v 8:59 | DareDareDevil
Někdy mě opravdu svěd unavuje... A udivuje...
Není možné si nevšimnout, že všechny naše oblíbený řetězce s módou jsou fakt krutě stylový a jdou s dobou! A co je nejlepší, aby tam všici (hlavně módní pozerky teda) běželi? No přece biohadry!
Jejich nové kolekce jsou naprosto šetrný k životnímu prostředí. Jupíjou! Co na tom, že se to rozkládá už v ruce, hlavně že je to vyrobený za pár šupů - k tomu super reklama, jen ta prodejní cena je stejná. Protože všichni chceme zachránit zviřátka žejo!
Než dostanu kamenem po hlavě, jak nemiluju naší planetu a tak dál, tak já jdu cestou míru a lásky od dětství - třídím odpadky, produkuju jich minimum a k tomu oblečení... Na mě si nějaká šetrná kolekce nepřijde!
Mnohem lepší by bylo, kdyby lidi tolik nehamounili a neměli potřebu být shopaholiky a radši investovali do něčeho, co i za pár let bude stejně kvalitní - což jsou stejně většinou ty bíomateriály (ale kdo by nosil desítky let 1 vlněný kabát, že....) - tím se přírodě odvděčíte líp a dokonce to mnohem líp vypadá, jenže to ne, mít naditej šatník a pak vyhazovat, to je dnes to pravý umění.... Takže vlastně, děkujeme, že na nás ti obchodníci tak myslí ;-)
Není možné si nevšimnout, že všechny naše oblíbený řetězce s módou jsou fakt krutě stylový a jdou s dobou! A co je nejlepší, aby tam všici (hlavně módní pozerky teda) běželi? No přece biohadry!
Jejich nové kolekce jsou naprosto šetrný k životnímu prostředí. Jupíjou! Co na tom, že se to rozkládá už v ruce, hlavně že je to vyrobený za pár šupů - k tomu super reklama, jen ta prodejní cena je stejná. Protože všichni chceme zachránit zviřátka žejo!
Než dostanu kamenem po hlavě, jak nemiluju naší planetu a tak dál, tak já jdu cestou míru a lásky od dětství - třídím odpadky, produkuju jich minimum a k tomu oblečení... Na mě si nějaká šetrná kolekce nepřijde!
Mnohem lepší by bylo, kdyby lidi tolik nehamounili a neměli potřebu být shopaholiky a radši investovali do něčeho, co i za pár let bude stejně kvalitní - což jsou stejně většinou ty bíomateriály (ale kdo by nosil desítky let 1 vlněný kabát, že....) - tím se přírodě odvděčíte líp a dokonce to mnohem líp vypadá, jenže to ne, mít naditej šatník a pak vyhazovat, to je dnes to pravý umění.... Takže vlastně, děkujeme, že na nás ti obchodníci tak myslí ;-)
Na 1.máje...
2. května 2012 v 12:36 | DareDareDevil
... mívá člověk jako já, depku. Když je ošklivý počasí, tak mám radost, jak ty "zas**ný" hrdličky nemůžou cukrovat venku a já můžu žít, aniž bych na ně narážela.
Ale voilà já stojím pod třešní a líbám se. Předcházela tomu procházka ruku v ruce a následovala houm-mejd večeře.
Nechápu... Najednou jsem já byla tou brzdou pro ostatní normální lidi... Pfff tomu říkám osudová podpásovka.
Naštěstí nejsem takovej ten rozblemcanej romantik, takže jsme se pod tou třešní spíš mihli cestou do krámu, aby vůbec bylo co jíst ;-) Na procházce byl hic a asi milion lidí, takže jsem si hezky postěžovala, čímž romantická atmosféra klesla :-D
A do třetice, jídlo jako super, nemusela jsem nic dělat, ale moje zažívání si asi myslelo něco jinýho... Trávim ještě teď :-D
A ještě něco, ta třešeň už byla taková dost jetá - prý se má za 14dní začít sklízet :-D
Ale voilà já stojím pod třešní a líbám se. Předcházela tomu procházka ruku v ruce a následovala houm-mejd večeře.
Nechápu... Najednou jsem já byla tou brzdou pro ostatní normální lidi... Pfff tomu říkám osudová podpásovka.
Naštěstí nejsem takovej ten rozblemcanej romantik, takže jsme se pod tou třešní spíš mihli cestou do krámu, aby vůbec bylo co jíst ;-) Na procházce byl hic a asi milion lidí, takže jsem si hezky postěžovala, čímž romantická atmosféra klesla :-D
A do třetice, jídlo jako super, nemusela jsem nic dělat, ale moje zažívání si asi myslelo něco jinýho... Trávim ještě teď :-D
A ještě něco, ta třešeň už byla taková dost jetá - prý se má za 14dní začít sklízet :-D
Pourquoi?!?
30. dubna 2012 v 23:47 | DareDareDevil
Řekne mi někdo, proč se s dospělostí všechno kazí? Proč se nestíhá a proč není nic tak jednoduché a tak snadné?
Pamatuju si, že jsem jako dítě měla tendence si všechno dělat těžší - nevím proč, ale zvládala jsem to víceméně v pohodě.
Dnes si vše zjednodušuji, vlastně nejen já, ale i celý svět s jeho pitomými technologiemi, ne asi... Ale nic nezvládm, nestíhám, otevřít knihu je čímdáltím těžší. Navštívit kamarádku, napsat dopis prababičce, uplést si jarní čapku (letošní jaro jí ani neunosim, skončilo, snad to stihnu do podzima), prostě cokoliv.
Před pár roky jsem měla akorát starej telefon, kterej byl menší než ty, které měli spolužáci, ale na prozvánění ostošest to stačilo :-) Stejně jsme si psali dopisy pod lavicí, protože smsky byly drahý a kredit byla vzácnost.
Měla jsem svoje kroužky klavír - flétna - výtvarka - sbor - orchestr, jezdila jsem na vystoupení a na jiný liduškový akce. Škola mi prostě šla a nebylo problémem si sednout, udělat úkol a pak za odměnu přečíst Harryho Pottera - klidně dvakrát!
Jo a taky jsme měly se ségrou videohry. Když bylo o víkendu fakt hnusně a nedalo se lítat venku.
Dřív jsem byla společenská.
Dnes jsem asociál, moje školní úspěchy se rovnají skoro nule a když nic nedělám, tak vlastně čumim "do fejsbůku" a asi čekám až naprší a uschne, nebo co.
Je mi z toho špatně, je mi špatně ze mě. A nejhorší je, že narozdíl od ostatních, pořád ještě nevím, co chci dělat, až budu velká?!? To je hnus velebnosti, jdu blejt!
Pamatuju si, že jsem jako dítě měla tendence si všechno dělat těžší - nevím proč, ale zvládala jsem to víceméně v pohodě.
Dnes si vše zjednodušuji, vlastně nejen já, ale i celý svět s jeho pitomými technologiemi, ne asi... Ale nic nezvládm, nestíhám, otevřít knihu je čímdáltím těžší. Navštívit kamarádku, napsat dopis prababičce, uplést si jarní čapku (letošní jaro jí ani neunosim, skončilo, snad to stihnu do podzima), prostě cokoliv.
Před pár roky jsem měla akorát starej telefon, kterej byl menší než ty, které měli spolužáci, ale na prozvánění ostošest to stačilo :-) Stejně jsme si psali dopisy pod lavicí, protože smsky byly drahý a kredit byla vzácnost.
Měla jsem svoje kroužky klavír - flétna - výtvarka - sbor - orchestr, jezdila jsem na vystoupení a na jiný liduškový akce. Škola mi prostě šla a nebylo problémem si sednout, udělat úkol a pak za odměnu přečíst Harryho Pottera - klidně dvakrát!
Jo a taky jsme měly se ségrou videohry. Když bylo o víkendu fakt hnusně a nedalo se lítat venku.
Dřív jsem byla společenská.
Dnes jsem asociál, moje školní úspěchy se rovnají skoro nule a když nic nedělám, tak vlastně čumim "do fejsbůku" a asi čekám až naprší a uschne, nebo co.
Je mi z toho špatně, je mi špatně ze mě. A nejhorší je, že narozdíl od ostatních, pořád ještě nevím, co chci dělat, až budu velká?!? To je hnus velebnosti, jdu blejt!
Další články
- Dance jóga 28. dubna 2012 v 13:27
- Zase si "posírám" život... 25. dubna 2012 v 22:01
- ... a teď se bojím, že ... 20. dubna 2012 v 21:48
- ... a teď se bojím, že se neozve! 19. dubna 2012 v 11:17
- A byla svatba... 15. dubna 2012 v 12:30
- Haryky s příjmením 12. dubna 2012 v 20:02
- Neviditelná 6. dubna 2012 v 19:41