Únor 2011

Jíří Surůvka je král ostravskýho gangu.

23. února 2011 v 21:29 | DareDareDevil
Tak nějak mě přestává překvapovat, samozřejmě ne doslovně, tvorba Jana Vytisky, když jeho "králem" je tenhle člověk.
Našla jsem ty dva ve spojitosti s určitými výstavami a tak mi zvědavost nedala spát, chtěla jsem vědět, zdali je to nějaký další mladý (nadějně drzý) umělec a ono nic, přesto mě dostal.

Přiznávám se, že vůbec nerozumím lidem, kteří rostli a žili za minulého režimu.
Možná proto je jeho projev tak úderný, jako: "haha, už si můžu dělat co chci". A nebo taky: "haha zbláznil jsem se a musí to ven". Opravdu nevím, ale určitě to nebude, jako u té o 10 - 20 let mladší generace, která si prostě dělá co chce, ale přitom už nic neni nový.

Asi nejvíc se mi líbí jeho Doba železná. Na mě působí jako takový předchůdce všech těch hamburgerových sprosťáků, kterým není nic svaté. Samá červená, semtam nějakej bubák, továrna a taky sex. Je to upřímný, surový a možná i syrový, a nejspíš by mě to ve své době vyděsilo k pláči. Jestli chtěl autor postrašit, tak se mu to nejspíš povedlo.

Jeho další věci už mi přijdou ale naprosto ujetý, jako by si vážně chtěl dokázat, že už může. Hitlerovský dítě, ani rudé hokejové mužstvo mě prostě nebaví. A postavička z Toy story v dramatu Výkřik mi připomíná díl z Dva a půl chlapa o CDčku pro děti od Charlieho Waffle... Tady už je děsivý jen to, že si střílí (Fašoun - Z cyklu Postavy kabaretu Návrat Mistrů zábavy) pod vlastní nohy.
Ale svým způsobem si tak nějak pořád drží trůn ve svém gangu.
http://www.sca-art.cz/suruvka/artist.htm

Jan Vytiska je "dobytek"!

14. února 2011 v 22:35 | DareDareDevil
K úvodu mé první recenze - jelikož a protože se "potřebuju" zajímat o dění v čechách z umělecké stránky, rozhodla jsem se že pokaždé, když mě něco napadane, zapsat si to sem, jinak to zapomenu... A odsud se mi to neztratí...

Jana Vytisku znám (rozuměj tvorbu) asi rok. Je to můj první pan umělec (a taky pan Božský). Nějak pořád nemůžu spojit jeho fyzično s jeho dobytčí prací.
Někde jsem četla, že je to post-surrealistický, nebo pop surrealistiký... Čert se v tom vyznej.
Pro mě, jako z pohledu laika, kterej dělá, že mu škola něco dala, i když to tak neni, je to urážlivá provokativní a sprostá dětská omalovánka. A něco mi
jv

říká, že autor to tak chtěl.

Člověka ty jeho věci tak děsně drážděj, až se v lepším případě musí smát (nejsem ani svatá, věřicí, amík, ani vesničák), v horším věřím, že by mohlo být několik málo lidí hooodně popuzených.
Do kostela mu asi výstavu nedaj.

Na stranu druhou, i kdyby mě maminka tenkrát nechala malovat si co chci, tak to nejspíš k takovému výsledku nedotáhnu. To už svědčí o určité kvalitě provedení.

Nakonec bych chtěla říct, že i když jeho si asi nad postel nepověsim (možná bych se chtěla jednou vdát), do kuchyně by se vejít mohl ;-)

obrázek vzat z autorova myspace
http://www.myspace.com/156182856

Naleju si čistého vína, na svatého Valentýna!

14. února 2011 v 18:00 | DareDareDevil
Je tu zkur... bla bla den...

Ano patřím mezi ty druhý, ty co sou rádi, když se toho nemusí účastnit, což tak úplně nelze... Ale budiž.

A protože už nepiju (kecám, ale byla jsem v sobotu na plese, takže tak asi do zítřka nepiju), nadělila jsem si Robyn a její Don't fucking tell me what to do (jo taky mě moje pití, kouření, nakupovaní, podpatky a všechno zabíjí :-D).
A protože když už jsem takhle na severu, už půl dne slintám nad dánským modelem Mathiasem Lauridsenem... To je takovej kus, když jsem ho viděla poprvý, na tom ohromnym plakátě v hmku, tak jsem si musela utřít slinu do rukávu :-D

A tak mě napadá, jestli vůbec můžou mít modelky(takový ty co fotěj např. pro Vouge a tak..) kérky? Ash Stymest v sukních asi neexistuje, no neni to škoda?

Btw když už jsem u toho tetování, jako všichni si dělali starosti, jaký to bude hrozný na plesech a ve společenskym, když budu mít na hrudníku kérku a jako opak je pravdou...
Absolvovala jsem jich několik, včetně svýho maturitního a ta kérka vypadá spíš jako hodně luxusní šperk s diamantem ;-)


My drinking is killing me
My smoking is killing me
My diet's killing me
My heels are killing me
My shopping's killing me

Čus!

Edit:
Když už jsem u toho nalejvání, dneska jsem vyhodila cca 650kč oknem, protože jsem se rozhodla nedostavit se na talentvoky... Jak debilní... Za a) neměla jsem hotový portfolio a za b) přisuzuju má rozhodnutí zvláštní hormonalní nevyváženosti po užití Postinoru...

Ach bože a nejvtipnější na tom je, že osoba, jenž o o dost starší a zkušenější, mi řekne: "Jé a proč si mi o tom prášku taky neřekla?"

Svět je naruby.

I can change?

8. února 2011 v 19:29 | DareDareDevil
Prostě se z toho potřebuju vypsat... On občas ten papírovej deníček nestačí, páč si to nikdo nemůže přečíst a něco mi k tomu říct... Ne že bych to potřebovala nějak často, ale občas chci vědět, že nejsem úplně šílená...

1) Vstoupila jsem do světa dospělých žen... Není to ani první menstruace, ani první sex, ale první Postinor (nemohla jsem si ten název za boha zapamatovat a tak jsem si k tomu vymyslela Postel Ne)... Je to taková ta pilulka po, kdyby někdo netušil, a já jsem si pořídila svojí první jistotu do budoucna... Je to divný, prostě ti napíšou recept, ty vyplázneš 500 za 2 tabletky a čus... A už se nemusim strachovat, že bych musela se svou páteční/sobotní známostí mluvit...
My holky si to fakt umíme zařídit...

2) Stále jsem dítě, v tom slova smyslu, že nejsem schopná nevyhledávát Platonický lásky. Včera jsem si pročítala svůj papírovej deník a je v něm zhruba rok a půl života s mými platonickými miláčky - panem Božským, Červeným svetrem,Supermanem, nebo teď naposledy s panem Architektem...
U všech mám poznámku o bezmezné lásce k nim a svým způsobem to pořád trvá, jen se dřív nebo později probudím s tím, že je prostě nemůžu mít.
Např. pan Architekt je zadanej (zase zadanej)...

3)Začínám býl čím dál tím víc frustrovaná z budoucnosti, kladu si otázky typu, co když tu maturu nedam a co když mě nikam nevezmou? Vždyť jsem nemožná... atd, atd.
Na venek se samozřejmě tvářim děsně drsně a dělám si ze všeho srandu, ve skutečnosti je ve mně jen miniaturní dušička, které se klepe a nehodlá vylezt ven ze slupky...

Může se tohle někdy změnit? Začínám pochybovat...

Nepanákujte, není to zdravé!

5. února 2011 v 14:13 | DareDareDevil
Ehm, článků o škodlivosti alkoholu, o trapném chování pod vlivem alkoholu, o nevolnosti z alkoholu je určitě na celém širém netu dost a dost...

Ten můj nebude moc jinej :-D Prostě jsem měla náladu pařit a pánové měli náladu platit, protože jsem měla snad milion panáků včera a do toho 2 drinky a pivo (fujky)...

A zrovna včera se mi na jednou místě sešli 2 objekty, z nichž jeden by byl dobrej na jedno použití a druhej je můj vysněnej princ...

A já, koketná, připitá, jsem odvážně sbalila jednoho a stihla ještě "flirtovat" ( teda aspoň tak se mi to těch útržcích jeví ) s tím druhým. Dal mi pusu na tvář, můj vysněnej princ....

(... umazáno...)

Takže se asi budu muset smazat z povrchu zemskýho...

Návrat telefonu z opravny mi vymazal kus života...

4. února 2011 v 14:38 | DareDareDevil
Ještě nikdy jsem neměla telefon v opravně, ještě nikdy jsem nic naztratila takovým krutým způsobem...
Vlastně jednou, když mi mobil ukradli, měla jsem tam tenkrát "diktafon" a malá, asi 2letá ségra mi strašně sladce nazpívala písničku... Bylo mi jí líto... A taky simky...

Přesto ale, tohle je něco jinýho, mobil mám pořád u sebe, takže ho kolikrát použiju, místo tužky a papíru, když mě v deliriu napadne něco hodnotného a smysluplného...

A teď jsem o to přišla :-( O celý, celkem zajímavý rok... O moje vzpomínky na první tetování, na pana Božského, na nicneříkající smsky několika lidí, na které jsem čekala jako na zázrak, na smutek z pana Inspirativního, na básničku pro pana Inspirativního, na moje kreace, který jsem někdy v budoucnu chtěla zrealizovat, na seznam tužeb a přání, na MMsky, které mi mohly posloužit k vyšším účelům... Všechno tohle a ještě něco navíc, je pryč.

Takže SBOHEM MINULOSTI, jsem nucena za tebou udělat čáru a začít si nosit tužku a papír ;-)