Září 2012

Nestíhám, nestačím... Ale svačím :-)

25. září 2012 v 14:49 | DareDareDevil
Vůbec by mě nenapdalo, že se zase dostanu do kruhu stres-nicnestíhání :-) Měla jsem po maturitě celkem poklidný život a teď? :-)

Je to vtipný, ale konečně dělám něco, co mě naplňuje, ale taky mi to zaplňuje veškěrý volný čas.

Můj režim je škola - jídlo - spánek :-D V lepším případě stíhám cvičit. Ne cvičení je moje nová pravidelná činnost nejméně 5 dní v týdnu.

Vzhledem k tomu, že za rok (ani ne) jdu ke státním závěrečným zkouškám, tak makám jak ve čtvrťáku.
Ale tentokrát jsem spokojená:-)

Začínám chápat, co znamená: "Nikdy to nevzdávej!"

I am I am Who Am I?

19. září 2012 v 17:31 | DareDareDevil
Vždycky, když potkám milého starého člověka, který vykládá o svém životě, fascinuje mne, jak je možné, že přežil válku/socialismus/revoluci/inflaci a teď, na stará kolena, když se celý život dřel, nedostane ani mizernej důchod, nebo ho o něj okradou...

Ti lidé si nestěžují, asi jim přijde, že prostě život není med. Koneckonců co je koncentrák proti mizernému důchodu?

A přestože MY - tím myslím většinu z nás, žijících tady, ve středu evropy, děti před i porevoluční, se máme dobře, protože nám válka (snad) nehrozí,tak také naše životy procházejí divnými a šílenými změnami světa.

Já, jakožto dítě devadesátek žijící v technologickém světě, si těžko dovedu přestavit život našich elektronických společníků prostý. Vždyť když si uvědomím, jakým vývojem prošly třeba mobilní telefony (ten žlutej alcatel - já ho tolik chtěla). Stará nokia, tu velká, černá a s anténkou. PC stoly se musely dělat obřích rozměrů, aby se tam vešla ta ohromná obrazovka :-)

MP3jka... Když se vylíhla, bylo to jako kouzlo a přitom se discmany ani pořádně neohřály. Ta moje měla 256MB :-) Dneska to zní jako sprostý slovo.

Nebo třeba nová maturita. Tak dlouho se o tom mlelo, až jsem patřila mezi první, kteří s ní měli tu čest.

Prohibice (už mě sice štve, jak o tom každý mluví, ale své místo zde má), to slovo jsem znala jen z filmů a kriminálek. A ani jsem pořádně netušila, co to znamená. Jednou na to budeme vzpomínat, mnozí z nás jako na to nejhorší, co je kdy mohlo potkat.

Určitě je toho mnohem víc, ale bylo by na mnohem delší a delší vzpomínání (a na to jsem stále příliš mladá)...

Jen cítím poslední dobou takovou úzkost, že to, co dělám, nemá smysl, protože nakonec zestárnu a umřu. A to, co po mně zůstane bude dávnou minulostí, kterou budoucí přítomnost nepochopí.

Ale... Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

A ti staří lidé nejspíš také věřili, protože kdyby člověk nevěřil, spousta těch krásných (bohužel i těch špatných) změn by se nestalo. Nejspíš by to byla škoda :-)

K textu mě inspirovala tahle písnička:

Ryan znova útočí na moje city... Oh LOVE

14. září 2012 v 16:12 | DareDareDevil
Opravdu nechci být ta blogerka, co napíše denně nicneříkající článek o dvou větách a trilionu obrázků, jenže, cokoliv mě napadne, tak se mi v průběhu psaní jaksi zoškliví... Neni to dost dobrý. A přitom v hlavě bylo!

Třeba článek o partnerství (velký uvozovky), můj systém odměn, nebo o subinách a dominách ;-)

Nic z toho nevyšlo, mám je v rozepsaných a možná je jednou dokončím...

Takže teď budu trochu nudně tlachat o svém soukromí, protože MÁM tu potřebu se vypsat.

Koonečně mi začala škola - za rok budu mít výučák. Včera jsem byla na studentském nízkopodlažním (kamarádka chtěla říct nízkonakladový :-D) filmu, který stal za nic. Vypila jsem flášu vína.
F3 na mě kašle, vedeme vztah na dálku o minimální komunikaci. Měsíc jsem ho neviděla... Zato můj kamarád (co neni můj kamarád, ale neumím ho nikam zařadit) mi píše denně, zajímá se, sděluje mi novinky, chváli, posílá smajlíky a přitom vedeme vztah na dálku a neviděli jsem se víc jak 2 měsíce!

Když jsem stalkovala fb mé bývalé platonické lásky (archáči zasraný!) našla jsem tohle. Je tam jen a jen Ryan Gosling se spoustou skvělých výroků. Hei girl, pei attention i louvre you :-)
Ryan je ještě lepší než Brad Pitt a Johny Depp dohromady. On je jejich KRÁL :-)

Tahle je jen pro tebe :-*

Luxusní

10. září 2012 v 11:24 | DareDareDevil
Pokud bych měla napsat hejtovací článek kterej neni o prsou, nebo o tom, jak na mě zas hnusně koukali, protože mám tetování, tak by to byl článek o slovech na který jsem vyloženě alergická.

Takže start.

Luxusní!

Dřív mi to slovo ani moc nevadilo, žít v luxusu znamenalo mít prachy, luxusní bylo synonymem pro drahou designérskou dobře odvedenou práci (nesouvisí už ale s nevkusem, i dobře odvedená práce může být příšerná, víme).

Dneska je luxusní všechno.

Vyloženě mi rudne před očima, když na mě někde vyskočí luxusní šatičky a tam tohle:
zdroj

Tohle neni luxus, je to někde spíchla přední a zadní strana trička, které "luxusně" a hlavně sexy vyfotili a prodávaj nehorázně nad cenou. Spojení luxus a tůůůze sexy mi vůbec přijde vulgární.

S novým fenoménem slevových protálů luxusu do obyčejných domácností přibývá, koupíte levnou luxusní dovlolenou, levné luxusní hodinky, levnou luxusní kryolipolýzu, levnou luxusní masáž bličeje, levné luxusní spoďáry, krémy, šminky, spotřebiče, atd.
Jako kdyby přede všechno psali nejlepší. Jenže by to bylo málo nejlepší, pokud by to nebylo luxusní. A hlavně to musí být levně luxusní (stejně jako sexy luxusní i tohle spojení je naprosto vulgární), aby sousedi ukazali, že na to maj.

Nejhorší je, že většina lidí, kteří se tady na tu luxusní náplavu chytají jsou obvykle většinou dost bez vkusu/mozku/nebo obojího, takže je výsledekem tůůůze sexy slečna/pani, s luxusními gelovými nehty, luxusními 100% pravými eropskými vlasy, luxusní kabelka, šaty a boty na sebe nenechaj čekat, a mejkap je taky luxus, protože ona, taková luxusářka přece nebude požívat nějakej neluxusní výrobek, žeano.

Pánové tolik luxusu nedostanou, ale aspoň luxusní sportovní oblečení a luxusní masivní šperky, či luxusní sluneční brýle to zachrání.

Společeně pak pojedou na luxusní dovolenou a budou svým novým luxusním fotoaparátem dělat luxusní fotky na fejsbuk. V luxusních plavkách samozřejmě.
A nezapomenou se zmít, jak luxusní jejich život je. (V mém okolí se jedna taková luxusářka vyskytuje... bohužel...)

A tak si pro sebe zoufám, denně vidím rudě a přeju si, aby se označení luxusní stalo tím, čím má být. Drahá, ale kvalitní záležitost, na kterou jen tak někdo nedosáhne :-)

Změna je život.

5. září 2012 v 16:04 | DareDareDevil
A změna blogu je ta nejmenší :-) Snad všechno funguje jak má, protože i přes moje neznalosti grafiky a přes jednoduchost vzhledu (držím se poctivě hesla, že v jednoduchosti je krása) jsem přidala dva malé odkazy. Souvisí spolu. Není nutno na ně klikat, ale stojí a padá na nich můj blogerský svět a taky realný život.

Také jsem přidala do menu odkazy na to, co mě "momentálně" hudebně uspokojuje... Až přijdu na to, jak sem vložit přehrávač (málem jsem u toho včera vybuchla vzteky), tak to bude mít snad i lepší formu :-)

Ještě připomínka k barvám, bílá mi připomíná švédsko a sníh, tak proto. Zbytek jsou mé oblíbené :-)

"barevný děti"

4. září 2012 v 10:28 | DareDareDevil
Mé kamarádce se před pár dny narodila dcera. Je malinká a roztomilá. Jako většina mimin, dokud nezačnou řvát ;-)

Bála jsem se, že budu mít náhlý mateřský záchvat (když jsem byla na pohřbu prababi a viděla jí v tý rakvi, měla náhlý mateřský záchvat. Opravdu si připadám jako cynický blázen. Mrtvola + Mateřský záchvat :-D Měla bych se léčit.). Nebyl tam. Prostě tam bylo dítě. Ta věc, co se holce prodere mezi nohaha ohromnou dírou, která ještě před pár minutama byla její vagina ochotná přijmout úplný minimum. Oproti tý dětský hlavě ;-)

Ale o tom psát nechci.
Děti potřebujou oblečení. A většina dětského oblečení je pro mě naprosto nepřijatelná. Hrůzovláda svítivých barev, který dokazujou, že "máme slaďoučkou holčičku, nebo slaďoučkýho chlapečka", plný autíček, kočiček,vláčků, medvídků a jiných roztomilých objektů. Navíc v přehnaném množství!!!

Já sama mám ráda mašle, ale to nestačí jedna, to jich musí být trilion, nejlépe růžových na růžovém podkladu?! Nebo kopa medvíků na modrém. To se hodí jen do postele.

Vůbec mám pocit, že jakmile se někde narodí dítě, půlce rodině se vrazí mlíko do mozku a začnou tohle kupovat/vytvářet. Děkuju bohu, že moje máma umí akorát přišít knoflík.

Možná jsem trochu suchar a možná mě moje dítě mě bude nenávidět, protože zatímco ostatní děti budou superroztomile oblečený, tak ono bude střízlivě oblečený... Může mi to v pubertě vrátit :-)
A dárci "těch strašně roztomiloučkejch dupaček plnejch modrejch sloníků" jakbysmet... Tím, že už mi nikdy nic nedaj ;-)

Protože tohle:
obrázek z www.aliexpress.com

nemůže být lepší než tohle:
obrázek z www.hm.com

Super akční hrdinka ;-)

3. září 2012 v 9:28 | DareDareDevil
Jsem na sebe celkem pyšná, protože dřív, když jsem se na sebe naštvala (slabé slovo), vydrželo mi to maximálně x hodin (podle stupně naštvanosti) ;-)

No objevením svého nového akčního potenciálů (včetně výroby kytkové sponky do vlasů a dvou různých jahodových zmrzlin) jsem našla i staro-novou úchylku. JÍDLO.

Jídlo... jídlo...jídlo...jídlo...

Nemyslím na nic jiného.

Můj novej nejoblíbenější pořad, kvůli kterému jsem ochotná zapnout televizi je: Zhubni nebo přiber!, moje nová nejoblíbenější stránka je... kalorie.mte.cz

Každých pár hodin se přihlásím, napíšu si, co jsem snědla a pak se zhrozím, což má za následek: megapomatení mysli, pomýšlení na super detox a závěrečná myšlenka patří zase jídlu.

Abych řekla, takhle šílená jsem od už hodně dlouho a lepší to nebude. Vlastně ani nemůže, začínám cítit, že zraju (moje mamka nesnáší výraz stárnu;)) a potřebuju toho mnohem víc. A ošulit se to nedá ;-)

Já sice nejsem vegetarián, abych to měla těžší s plnohodnotným jídelníčkem, ale vyhybám se české kuchni, fastfoofům (ale doopravdikej hamburger bych si klidně dala a pořádný hranolky jakbysmet), kapajícímu oleji, stánkům, bagetám, vetšíně sladkého pečiva, většině slaného pečiva, takovým těm věcem k televizi, chlebíčkům, atd. Takže se venku bez vlastní krabičky většinou nenajím (v místě mého bydliště nejsou kvalitní restaurace).

Buď mi to nechutná (to sladký např.), nebo si to dám, ale doma! Doma, z čerstvých surovin, ochucených podle mě, bez margarínu, šunkovýho salámu, shnilýho rajčete, shnilých jiných surovin ;)

Tehle týden mám v plánu svůj první chleba. Nemáme domací pekárnu, ale bude to kynutá challenge :) Strašně se na to těším, protože přestože nejím pečivo, tak člověk má občas chuť a/nebo potřebu něco zakousnout. Nebo jako sváču do školy (muhehe, ještě jsem nezačala:D).

Myslím si, že kdyby lidé byli víc posedlí svým jídlem, bylo by na světě hezčeji (nikdo mě nepřesvědčí o tom, že agresivní jedinci se stravují zdravě).