Březen 2013

Nenapadá mě vhodný název...

30. března 2013 v 23:29 | DareDareDevil
Smutnej mě pozval k sobě na oběd. Zůstala jsem přes noc. Říznul se do prstu a ušpinil mi světlý tílko krví. Řekl mi, že nechce s ničím spěchat, protože to se mnou myslí vážně!
Vážně bych ho nejradši snědla, ale ten pocit, že ho pro svý dobro nemůžu mít je ještě lepší, než kdyby něco bylo.

Po snídani jsem šla na pár hodin domů a pak zase na oběd. Zůstala jsem přes noc i přes to, že každý z nás měl svou páteční akci. Doprovodil mě.
Když dělal snídani, zase se říznul :):) Šli jsme na procházku. Umyla jsem nádobí. Domů jsem se vrátila dnes v 9 večer.

Řekl mi, že si u něj mám nechat kartáček.

Do háje, kde se schovával tak dlouho?

Konečně mě políbil!

27. března 2013 v 21:12 | DareDareDevil
Včera po koncertě.

Už jsem myslela, že mě zas poplácá po zádech a já budu nasraná, protože jsem málo spala a měla x hodin brigády... Nevypadal, že by nechtěl, ale fyzický kontakt se omezoval jen na podávání skleničky a letmého dotyku prstů (velice elektrizující ;-) ).

A pak, když už mi to mělo jet a venku bylo -350 tisíc stupňů, mi nabídl, ať se k němu natisknu. Riskla jsem to a dala mu pusu. A... A už mi to jelo.

Pak jsem dostala úžasnou metaforickou smsku.

Antroplog. Stydlivej. Sexy hlas. Já. Blázen. Co z tohodle bude...

Moje obludárium...

24. března 2013 v 11:21 | DareDareDevil
Jsem EE. Expertka na exoty.

Kdykoliv se někde objeví exot, je 98% šance, že ho dostanu. Proto pořád nemam chlapce ;-)

Smutnej je taky exot. Poplácal mě po zádech. Na tom by nic nebylo, kdybych se ho x hodin nesnažila donutit k fyzickému kontaktu (tím myslím polibek :-) na tvář nebo na pusu). Místo toho mí říká ahoj a plácá mě po zádech. A už nepíše. Damn, já s ním viděla svoují budoucnost příští 3 roky. Poněvadž je hezkej a ví, že jsem cvok a mam ráda chleba s ředkvičkama.
Místo toho jsem šla spát v 6 ráno a pěkně nasraná.

Hmmm. Tak nic.

Už jsem psala, že mám štěstí na úspěšný kluky (že by se opaky přitahovaly?), tudíž... En.dru.

En.dru mi nic neříkal. Neopřela bych si o něj ani koloběžku. Je malej a hubenej, a drzej. Ale trochu jsme s kámoškou pily a když se objevila KASIČKA, tak proč toho nevyužít. Jsme chudý studentky a každej panák zadara je fajn ;-) To, že je to pan "někdo" jsem nevěděla a bylo mi to šumafuk. Pořád je. Je to exot.

Je mu 30 a jezdí si vyprat k mamince. A říká: mě neni 30, mě je 29.

Jeho největší chybou je ovšem fakt, že zná archáče, čímž mi připomíná minulost. A to se mi tuze nelíbí. Naštěstí se nebudeme vídat.

Btw měla jsem rande se spolužákem z gymplu. Já vypila čaj a on 3 dvanáctky. A podíval se tak na pět cizích holčičích zadků. Nasrat!

Jsem strašně unavená.

20. března 2013 v 13:05 | DareDareDevil
Pod očima mám pytle, jak kdybych měsíce nespala. Ale já spim. A taky jim a cvičim. Na nohou se mi dělaj neidentifikovatelný modřiny pořád dokola. A už mě snad ani neděsej. Pani doktorka napsala únavový syndrom. Jdu na imunologii. Nemám ráda doktory, vždycky se dívaj trochu s patra. (Jasně že maj bejt hrdý, na to, co dokázali, ale já jsem dost pokorná.)

Cejtim se tak od 12.


Nikdy nechci bejt na mateřský, je to pro mě největší peklo.

Bojim se, že ta únava už nikdy nepřejde. A já se nedokážu postarat ani o sebe.

Kladu si otázku? Radši škola nebo podřadná práce (kterou si se svým mizerným vzděláním zasloužím). Budu "živější", když budu denně makat?

Škrábu ze zdi poslední zbytky štěstí, ale i to je nějak náročnější, než kdysi.

Všechno mě štve. Kalhoty, který mi visej na zdi, aby máti neřekla, že je kupovala zbytečně. Prázdný ramínka. Ty nejvíc. A taky ty krámy. Proč jich mám okolo sebe tolik, jako bych se měla stěhovat?

A pak... Život bez svobody a osobního prostoru. Pořád koukám, jestli okolo sebe náhodou nemám klec!

Ale jinak mě těší, že jsem živá. FUJ já mam náladu.

Day 15

18. března 2013 v 11:20 | DareDareDevil
No... Každej zvládá song challenge udělat a ještě po pořadě, kdežto já ne :-D A protože momentálně jen vím, která písnička mě vystihuje, tak seru na to, jak se co má a budu trochu šéfovat svýmu pořadí ;-)

Schválně jsem sem dala tu klipovou verzi, protože to jsem přesně JÁ.

To že jsem divná/podivín, vím už dávno. Moje vrstevnice nechápou. Nemám potřebu vypadat jako třicítka a nemám našlápnuto na hvěznou kariéru a ani budoucího manžu. Klidně jdu sama do baru za klukem, kterýho znam pár hodin. A je mi fuk, co si ostatní myslej. Protože kdybych řešila každou myšlenku cizího člověka na mě, dávno jsem zavřená mezi 4ma bílejma stěnama.
(To ani nemluvi o vzhledu ;-))

Ale o to nejde. Já, když už s někým randím, tak nevim proč, ale většina jich v životě už něco dokázala, přesto že všichni byli věkově max. 30.

Nejlepším příkladem je A2. Architekt, 30, vlastní studio, chytrej, hezkej a děsně zaměstnanej.

Teď příchází moje postava. Nejsem formátová krasavice, ale nějakou tu krásu jsem podědila, vím, že nejsem obvzlášť chytrá a na chytrolínku si hraju jen po 3 dvojkách bílého. A zatím mi nic nevychází, hlavně proto,že jsem člověk, kterej když se hned v úvodu zklame, tak na to něco začne kašlat. Jsem prostě otrávená a už hledám místa, kam jinam utéct. Jo. Čato utíkám.

On pro mě byl "so fucking speacial". No myslela jsem, že jsem v Jiříkově vidění. Pan Někdo zakopl o takovou nic holku, jako já. V hlavě se mi honilo zhruba tohle : "I'm a weirdo. What the hell am I doing here? I don't belong here."

Ach jak já jsem si přála být něčím vyjímečná, abych pro něj byla dost dobrá, až jsem zapomněla koukat s otevřenejma očima.

Vždycky je nakonec otevřu a pak mi dochází, jak bláznivá jsem. Ano, možná že byl lepší, ale taky to bylo přerostlý dítě, který žilo s kamarádama, aby nebyl sám. Kluk absolutně neochotnej budovat něco jinýho mimo svojí práce, protože ta ho dělala důležitým, ne z lásky. A taky srab, protože dělal něco, co ve skutečnosti dělat nechtěl. Vlastně úplně jako já. Postavila jsem ho na piedestal a zapomněla jsem, že já mám bejt já. Že život neni jen o vzhlížení. A že důlěžitější hodnoty, které většinou nejsou vidět.

Stejně to ale dělám. Vždycky. Vždycky mám pocit, že on je so fucking speacial. A pak otevřu oči (ten poslední psal např. články do Filteru, což byl můj oblíbenej časopis, a tím mě dostal... Ale když začalo ten volební mumraj, nestačila jsem zírat, co je to za kreténa). Ale už se mi to daří trochu vyrovnávat. A až potkám někoho, ke komu budu moc vzhlížet bez pocitu, že jsem hajzlbába na nádraží, bude pro mě perfektní :-)

Vzdělaný trosky

16. března 2013 v 15:17 | DareDareDevil
Včera jsem se seznámila s klukem (já nevim, pořád mám problém říkat o někom lehce přes 30, že je muž), antropolog, momentálně doktorand, vypadá jako filďák, mrkváče a vytahanej svetr.

Seděl tam sám a Smutnej u baru a popíjel portský.

Povídali jsme si a já se ho ptám, co dělá odpadlík z gymplu (to jediné jsme měli společené). No studuje něco. A pak? No... Dělá barmana :-)

Jde o to, že já už delší dobu mam ten pocit, že není kam se hnát. Já vím, že mě v životě nečeká žádná velká kariéra...

Tenhle článek (http://prigl.cz/pruvodce/unudeny-flakani-rozkveta-na-troskach-stredni-tridy/) naprosto vystihuje život "intektuálů". Nejsme k ničemu, život sáčkujeme, jak se dá. Ale je vždycky moc hezký, když potkáte někoho, kdo to chápe a tak nějak vám zvedne náladu :-)

Btw mám doma lístek na Ewerty a velkou chuť se nechat znovu potetovat - viděla jsem Tatto Names výstavu a znovu mě to dostalo :-)

A vůbec, svítí sluničko a v plavkách jsem nasrala všechny ženský na bazéně :-) :-)

Kde vzít peníze a nekrást?

13. března 2013 v 20:33 | DareDareDevil
To je otázka, kterou se zabívám celkem dost pravidělně. Vlastně až moc. Neee že bych chtěla, ale bohužel, nejsem z těch vyvolených, kterým dávají rodiče tučné kapesné (a navíc by mi ve věku twenty-something bylo dost trapně)...

Ok, nepotřebuju make up - pleť mám krásnou a pěstit jí budu, až začnu vydělávat (lepší, než si patlat na ksicht sajrat za 80kč, to jsem v nácti taky zkoušela), oželim laky na nehty, tunu stylingovejch přípravků i hadry (koneckonců, ke mě se vždycky něco dostane), oželim i fitko, i když bych moc moc moc moc chtěla zkusit flowin, trx, jumping a piloxing ( a bůhví co ještě), protože já si vystačim i doma - už peču buchty na břiše :-D

Pak je tu pár věcí, který si nutně jednou za čas koupit musim. To zvládám s tím, co si vydělám na doučování (bohužel mám jen jednoho žáka).

Jenže... Jsou tu věci, který mít nemusíte, ale chcete. Je to něco, co ti udělá radost do dalšího nákupu ;-) Život je krátkej a když přijede do ČR moje oblíbená kapela, tak to teda neoželim !!! Za prvé proto, že jsem to udělala s Placebo a dodnes si to vyčítám. A za druhé proto, že pořád něco oželuju !!!
A Ewerty já teda vidět chci! Lístek už mi kamarádka objednala. A co teď, když mám jednu kapsu prázdou a druhou vysypanou?

Potřebuju dobrou radu. Rychlý prachy.

Chytrý rady typu, najdi si brigádu neberu, protože prakticky nedělám nic jinýho a taky jsem školou povinná.

P.S. Dnešní hovor: "Dobrý den, nabíráte ještě?" "Ne." "Aha, a budete nabírat na tu další?" "Dejte mi kontakt, my se vám ozveme, když budeme chtít." . V překladu to znamená, vyser si oko :-)

Yes, nemůže to bejt lepší ;-)

Blogovací od(stávka)...

10. března 2013 v 20:59 | DareDareDevil
Dala jsem si pauzu... Asi je občas třeba si od všeho udělat nahled (nebo koupit růžový brejle, který mi jednoznačně scházej) a tak nějak se uklidnit. A třeba si zkusit i něco novýho.

Jo mam radost - překročila jsem svoje limity a dokázala si, že fakt jako něco dokážu. Plácám se s klidným svědomím po hlavě :-)

A brzo bude jaro a já budu mít další jakože náctý narozeniny :-D

Prostě: