Srpen 2013

Nevim, komu si mám stěžovat, ale...

27. srpna 2013 v 19:04 | DareDareDevil
... ráda bych vznesla námitky proti těhotenství. Podle mě by se mělo vymyslet něco, aby gravidita nebyla tělesná záležitost.

Konečně mě přešly ty "ehm ehm" ranní, tudíž celodenní nevolnosti. Možnost nasnídat se normálně mi přišla jako něco úžasnýho. Bohužel však, týden se s týdnem sešel a místo aby to skončilo, jen se to modifikovalo v nevolnosti odpoledně - večerní. A k tomu migrény.
Je mi šoufl když se nenajim, když se najim, když jídlo vidim/cejtim. Z tatarky a majonézy. Smrdí mi všechno a všude.

Říkám si, jak byly fajn ty menstruační křeče. Sice to bolelo, ale jen 2 dny a byl pokoj.

Já protestuju. A doma dost nahlas. Smutnej už plánuje sourozence a já mu dala najevo, že do tohohle znova nejdu... Se zbláznil. Mě je fuk, že nechce jedináčka, já zase nechci tohle týrání.

Tak jsem si pěkně postěžovala a už jen 26 týdnů pekla :-)

A zase znova

23. srpna 2013 v 9:49 | DareDareDevil
Ha... Mám index. Modrej. Je v něm stará fotka, protože ty nový jsem překvapivě nemohla najít. To je tak, když bydlíte na jednom místě, ale na jiném bydlej vaše věci.

Je to sranda, jak jezdim k mamince na návštěvu a tam si beru kousek po kousku to, co mi patří. A i to, co jsem nikdy netušila, že budu potřebat. Moje matinka prozřetelně kupovala výbavu a já jsem jí za to těď vděčná, protože nemít vařečku, je celkem peklo (aneb jak jsem měla záchvat vzteku, když jsem pekla...).

Každopádně. Je ze mě zase vysokoškolačka. Nemam žádný vzrušující pocity. Včera jsem došla (byla dostrkána do kopce) na zápis, sedla si na místo, kam nikdo nechce, protože tam za a) neni stoleček a za b) je to úplně první řada. Nechápu, pro mě the best, aspoň se nemusim mačkat a můžu si natahovat nohy jak chci.

Moji budoucí spolužáci jsou přesně takoví, jaký jsem je očekávala, vyděšený kůzlata, který si poctivě zapisovaly i to, jak se jmenuje studijní referentka a tragédi (njn filda).

Asi se poprvé netěšim... Resp. je mi to jedno, mě totiž ve škole žádný dobrodružství nečeká. Krom utajování mého jiného stavu :-)

Už mi sahaj na břicho!

17. srpna 2013 v 9:58 | DareDareDevil
Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj!!!! A ještě jednou fuj!

Včera jsme potkali jednu známou (spíš Smutnýho známou) a ona nás pozdraví, najednou mi sáhne na břicho a zeptá se, jestli roste.
No já měla šok.

Proč? Proč chtěj lidi sahat na břicho, když je holka v tom?

Navíc, mě opravdu nic neroste, nemam tam ani náznak, že by tam něco bylo.


Těhulkování mi prostě nejde...

11. srpna 2013 v 17:22 | DareDareDevil
Já jsem to tak nějak cejtila vždycky. Že mi to nepůjde. Skoro mám až provinilý pocity, protože ty třicítky kolem mě (včetně Smutnýho) to prožívaj víc, jak já.

Ve čtvrtek jsem byla u doktorky, dostala jsem cejch (těhotenská průkazka), kterej si do porodu neodpářu. Navíc jsem odmítla jeden nepovinej test a teď je to tam zaznamenaný, jako bych byla nejhorší matka na světě.
A zatímco jiné nastavající matky odcházejí s takovým "TÍM" úsměvem na tváři, mě je to fuk.
Při ultrazvuku bych se mohla zapřisáhnout, že to neni moje děloha. Necejtila jsem žádný proud mateřský všeobjímající lásky, když se tam ten hlavonožec mrskal :-D

Tak jsem si zkusila zajít na nákupy baby hader, prošla jsem dětský oddělení v lindexu a a a a nic. Žádný toužebný pohledy na dupačky s medvídkama jsem neměla.

Vlastně kdyby nebylo Smutnýho, tak o tom ani nevim. Ale on má potřebu mluvit a sahat mi na břicho ( v případě stvořitele jsem ochotná udělat vyjímku) a bavit se, jako bychom byli 3.
Nebo ho přistihnu, jak civí na ledničku, kde jsou dva obrázky - flek a hlavonožec.

Kdyby radši vymaloval :-D

Jen tak mimo zápis...
Zjistila jsem, že Smutnej je ten typ, kterýmu neni jedno, co má v bytě. Tudíž přicházejí konfrontace na téma závěsy, nábytek, mít či nemít koberec takovej a makovej (a to jsem dost tolerantní k jeho postavičkám ze SP a příšerný dece na knihovně, kterou vyhodim :-D Jednou ). Což mě dost vyčerpává, protože jako správná sobecká mrcha chci, aby většina byla podle mých představ ( opravdu se nechci koukat na volnou tvorbu přes celou zeď)... A to znamená, že ho musím takovou tou klasickou strategií přesvědčování, že to byl jeho nápad, nebo že v tom bude dítěti dobře, oblbovat :-) Začínám chápat, jak to všechny ty hezký vztahy fungujou. A na přímosti to rozhodně neni.

Tenhle týden budeme vybírat barvu na zeď.