Říjen 2013

Potetovaná matka aneb jak bych se měla kát, já hříšnice!

31. října 2013 v 14:01 | DareDareDevil
Byla jsem o prodlouženym víkendu u příbuzných. Nejspíš poslední cestování minimálně do léta. Takže pro mě zážitek, jako bych měla přijít o nohu :-)

Každopádně by to nebyla moje rodina, aby se nechovali jako idioti.

Protože... Ó PANE BOŽE, FUJ HNUJ TETOVÁNÍ.

To zase byly kecy. Jak mi to bude překářet při práci, jak se na mě lidi budou špatně koukat, jak se mi to přestane líbit. Prostě si představte ty nejhloupější poznámky (i ke vzhledu jako takovému, protože pokud prostě člověk neni spořádanej středoprouďák, tak je to špatný).

Už se ani neobhajuju. Na co taky. Tyhle lidi snědli veškerou pravdu světa a my ostatní jsme jen psychicky labilní. Měli by nás zavřít :-) Obdivuju svojí mámu, že to vydrží. Protože si samozřejmě kolikrát rýpnou i do ní, jak je špatná, že mi to dovolila. Ale pravda je taková, že věděla, že to chci a já jsem si počkala, až budu plnoletá. Žádný tajnosti. A to si myslim, že svedčí o dost vyrovnaném vztahu. Jsem za to vděčná a na ni pyšná :-)

Já se tak strašně moc těšim, až budu ta jiná mamka. Ta která nenosí teplákovku s nápisem na zadku, ta která nebude říkat, že středobod jejího života je dítě, jen aby schovala ten pocit méněcennosti, ta která si klidně plánuje nechat potetovat břicho :-)

Teď mám konečně ten správnej mateřskej pocit, že přivedu na svět další tolerantní osobu, ktrerá se bude zajímat o to, kým člověk ve skutečnosti JE.
Tudíž vlastně musim poděkovat všem, co tak pitomě remcali, jinak bych byla stále až moc cynik :-)

Všem, kteří tohle zažívaj pevný nervy a těm, kteří nás brání a hájí hodně štěstí :-)



Mám chytrej telefon, ale blbosti mě to nezbavilo :-)

16. října 2013 v 20:13 | DareDareDevil
Mám celkem dobrou náladu, na to, že moje studium jde pomalu, ale jistě do kytek, jsem pořád jen doma ( částečně ne svojí vinnou) a nedělám nic jinýho, než že peru a uklízim a vařim.

Mám teď novou hračku, Smutnýho chytrej telefon. Padli si s mým tarifem do noty a hlavně se mnou, po stažení Poa (já vim, že mi neni dvanáct, ale už mám náhráno víc jak tisíc her v kartách ...).

Každopádně psát články na blog stále nemůžu. A tak jsem se dnes zase vydala ke zdroji internetu, protože už mi to vážně chybělo :-)

Jinak mojí neschopnost způsobila jakási ledvinová kolika, což je v těhotenství poněkud problém. Stále čekám na výsledky a jinak hekám jak důchodkyně od bolesti zad a nosim ledviňák. Začínám být tuze asexuální, alespoň mi to tak připadá, ale Smutnýmu se zdá být vše v pořádku... což je plus pro mě.

Tenhle týden máme hon na kopance, protože dítě začalo aktivně seznamovat svoje nohy s mou břišní stěnou a chudák pan otec měl vždycky peška :-D Dneska ráno dostal kopanec a světe div se, tvářil se jak kdyby viděl Ježíška ( a to je jeho velkým odpůrcem... ).

Taky to vypadá na chlapce. Tak jsem trochu zoufalá, protože chlapi... To je prostě peklo. Buď z něj vychovam hodnýho kluka a pořád ho budou podělávat a nebo z něj bude stejnej trotl jako ti všichni, se kterýma mám tu čest... Achjo.

Nezvládám snad vůbec nic.

7. října 2013 v 15:22 | DareDareDevil
Rozhodně nezvládám školu... Jsem snad limitovaná těhotenstvím? Nebo jsem prostě úplně nemožná. Neni to přece vůbec těžkej obor (jen plnej nesmyslný povinný četby). Ani na sebe nezvládam bejt naštvaná, protože tentokrát to opravdu neni jen a jen moje vina a lenost.

A trochu mě to mrzí.

Mnohem radši než řešit vypraný záclony a hádky o hrnky ( zase se Smutnym hádáme, co je a co neni špína. On je podle mýho neskutečný prase a jsem podle jeho bordelářka, jenže oboum nám to vadí :-D) bych... Já ani nevim co bych dělala. Moje kamarádky jsou každá někde jinde a narozdíl ode mě se plně věnujou svýmu magisterskýmu studiu. Kromě tý jedný těhotný, která ale narozdíl ode mě už je ve třeťáku. Ale říká, že první semsetr byl nejhorší. Asi jsem si to fakt ztížila.

Takže vlastně můžu bejt ráda, že to nádobí mam :-)

Navíc si připadám tlustá a ohromná a tlustá a ohromná a tlustotlustě ohromná. Přes břicho mám navíc dalších pár centimetrů (vyřadila jsem všechno do pasu) a TO už o sobě pomalu a jistě dává vědět. Zatím mě to nekope, ale to je zatím.
Díkybohu za tu mou těhotnou spojenkyni.

A taky mám potřebu nakupovat. Svetr nebo boty, nebo já nevim. Něco. Ale nemůžu...
Taky bych chtěla dělat svoje koníčky, šila bych kapsy až bych brečela, ale ještě stále nejsem dopřestěhovaná. A chlapi jsou v tomhle dost natvrdlý, takže on úplně nechápe, že jako bez toho nemůžu žít (za to bez něj klidně) a že by se měl trochu víc snažit. A já už nemám sílu mu to vysvětlovat.

Jo a zničila jsem praním záclony. Ty záclony jsou paní domácí. A je mi to fuk.