Březen 2014

Tepláková souprava.

31. března 2014 v 15:15 | DareDareDevil
V dětství jsem je milovala, v pubertě se proti nim vymezovala ( tepláky jsou módní odpad :-D) a teď je nosim já i Tygr.

Pravda, tepláky se od devadesátek celkem dost změnily, už to nejsou jen ty tlustý a na kolenou vytahaný (pokud možno opraný) věci.

Vždycky jsem si dělala srandu z toho, jak matky na mateřský oblíknou tepláky a okupujou emimino apod. Začalo to profilem na přesně takovém místě - přiznám se... Na mou obranu, je to kvůli bazaru, moje skryté ekologické já má prostě radost, když se zachová šetrně k přírodě.

Každopádně Tygr nějak zvlášť nemusí dupačky, dneska už se snad ani neprodávaj, jak jsem tak koukala po obchodech. Všechny ty retro modely mi ležej ve skříni a (čas pro bicí) tepláky z hmka vedou. Jsou prostě pohodlný (a dost frajerský :-D).
A aby mi to nebylo líto... kecám... protože jsem zjistila, že abych i doma vypadala jako člověk, ale zároveň musim být dostatečně flexibilní, musim si koupit pěkný tepláky. A mam je. Jedny. Abych si zvykla. Naštěstí Tygr blinká jen na trička :-D
Dokud se v nich nevydám ven, je můj svět ještě v pořádku.

Btw zítra máme s Tygrem první společný narozeniny. Od Smutnýho jsem dostala brož s liškou a bonbony v takový hezký krabičce. Dával mi to se slovy: "Je v tom opravdu to, co v tom je. Ne abys čekala prsten." Takže na ty naušnice už asi zapomněl :-D

Rok, co mě prvně políbil.

27. března 2014 v 9:25 | DareDareDevil
Byli jsme spolu na koncertě, já byla děsně unavená, byla fakt zima (loni touhle dobou mrzlo až praštilo a letos si lidi stěžujou, když se na dva dny ochladí, jakoby to na jaře nebylo normální...). A když mě doprovodil na zastávku, tak se to stalo. Pořád se hádáme, kdo koho políbil jako první :-D (Já to byla.)

Oslavili jsme to výbornou kávou Mamacoffe - dítě mi pak vůbec nespalo :-D a dostala jsem tulipány. A večer jsme si zopakovali naše první setkání - dali jsme si portský (mňam), v mém případě cuc a půl :-D To jsem do tý doby, než jsme se seznámili, nikdy nepila.

No a protože příroda, mocná čarodějka, nám věnovala sviště, tak se žádná divoká romantika nekonala. Sexy prádlo bude příští rok :-D

Pálení mostů.

24. března 2014 v 7:47 | DareDareDevil
Nikdy jsem neměla problém, zavřít za sebou dveře a otevřít nový. Je zajímavý, jakou má člověk potřebu dělat za vším opravdu tlustý čáry, když se mu mění život.

Sedím v posteli, po noci plný zaražených prdů, utírám poblinděnej obličej a podávám dudlíka ( taková moje současná rutina) a koukám do minulosti na blogu. A mažu, protože spousta těch článků a lidí v nich už prostě nemá v mém životě místo ani jako textová vzpomínka. Nechci je.

Chci mít místo na úplně nový zážitky.

Jako třeba, že se Tygr ( aneb moje geny) včera prvně usmíval cíleně. Usmíval se na svého stvořitele a toho to dojalo (mě ne, achjo jsem děsná matka :-D). A bylo to pěkný.

Třeba už mě tohle za pár let nebude zajímat a zase budu dělat tlustou čáru, ale myslim, že spíš to bude něco, co si prostě uchovat chci. Zjistila jsem, že pokud tvořím určité hodnoty, stojí to za to, zapamatovat si to. To, co za to nestojí jsou nepovedený rádoby vztahy a páteční večery, který se vznášej v lihovym oparu (ne, nestala jsem se za těch 10měsíců abstinentem) :-)

P.S. Když to čtu, jak žilo mé staré já, vždycky se zasměju, hlavně žádnou lístost, protože, co bylo, bylo ;-)

Sedím v kuchyni...

23. března 2014 v 8:25 | DareDareDevil
... a v autosedačce leží můj 3 týdenní prcek. MŮJ. Pořád to nemůžu nějak pobrat, i když to někde v hloubi mě je, že jako fakt jsem JÁ TA, CO MU DALA ŽIVOT!!!

To přece musíte cejtit, ne?

Haha, pořád jsem prostě moc normální na to, se děsně moc rozplývat, pořád nesnášim cizí děti a nejvtipnější je, že lidi, kteří mě znají a nevěděli, že jsem 2v1 (dařilo se mi to, vzhledem k 7kg navíc, dost dobře tajit. Jen ten poslední měsíc to bylo občas i přes kabát vidět ), se dost divěj, že JÁ mam dítě.

Každopádně, je tu. Zvykáme si na sebe a překvapivě to jde celkem lehce. Asi bych dala doporučení, udělat si dítě za mlada, pokud chcete všechno zvládat :-D Přehánim samozřejmě, ale jsou chvíle, kdy je to náročný a zvládat přerušovanej spánek, řev od zaraženejch prdů, neustálý kojení + tahání se s dítětem, korbičkou od kočárku, s kočárkem atd. chce energii. Ale dá se to.

Teo (můj potomek) je už tak velkej, že s nim začíná být i sranda. Je to tak, neni nic hezčího, než usměv, oči vašeho potomka, ty ostatní jsou ošklivý, ale to vaše je dokonalý :-D Tak nějak to rozněžní každýho, obzvlášť ty první :-D
Jinak je to poblion a já nedělam nic jinýho, než že peru a žehlim. No jo,něco ti smradi stojej...
A taky si "musim" povídat s cizíma matkama. Takový ty milovnice dětí a sluníčkový osoby, co se zastavěj nad každým kočárkem si chtěj děsně moc povídat, díky bohu se mi celkem daří jejich útoky odrážet ;-)

Jo a ještě jedna věc, konečně mám pocit, že moje prsa jsou k něčemu. Nikdy jsem nebyla ta, která by milovala svůj naditej dekolt, ale bohužel pro mě, jsem vždy byla prsatá. A teď, konečně, mám svý prsa ráda a kojení mě děsně baví :-D Ale za rok končim, žádná laktační cvokyně ze mě nebude :-D

Těšim se, na všechno, co je přede mnou :-) Něco na tom mateřství bude :-)

Jsem máma.

18. března 2014 v 11:15 | DareDareDevil
Mám novou roli.

Už 14dní.

Ještě si zvykám, ale konečně jsem to zase já. Krom těch obřích prsou.